Když se něco pohnojí…

Jsme v Německu, v závodě, který se specializuje na hnojiva.

Městečko Oppau, které je krásně obydlené, a kde je velký závod na výrobu hnojiva.

Přestože mnoho lidí ví, že hnojivo je silně explozivní, žijí hned vedle závodu.

V místním závodě se vyráběl dusičnan amonný spolu se síranem amonným.

Zajímavostí je, že dusičnan je hydroskopický, a když zvlhne či se namočí, je z něho tvrdá hmota.

Místní lidé proto rozbíjeli kusy dusičnanu krumpáčem, někdy i dynamitem.

A tak jednoho dne, do jednoho z dvacetimetrových sil, kde byla zásoba 4500 tun síranu a

dusičnanu, se nechtělo ani jednomu dělníkovi, tak se tedy rozhodli pro dynamit.

Jenže dávka dynamitu byla větší a explozi, která následovala, slyšeli obyvatelé na

tři sta kilometrů daleko až v Mnichově. V místě kráteru, který vznikl po explozi a

byl velký v průměru přes sto metrů a hluboký před dvacet metrů, by se vešlo několik budov.

Bohužel zahynulo přes 600 lidí, spadlo několik budov a na šest tisíc lidí bylo zraněno.

Takovou explozi dodnes nikdo nepřekonal a je vidět, že lidská hloupost nezná mezí.

Dnes se hnojiva vozí letecky, na lodi a stále vedle nich postávají na stovky lidí,

někdy se s nimi dokonce přepravují. Přitom stačí tak málo.

Dynamitem snad již dneska nikdo nebude hnojivo rozebírat, poučení pro vás i do budoucna.

Stačí pytlík hnojiva a máte doma výbušninu, není lepší hnojit ekologicky.